O mně

Jsem psycholožka a terapeutka. Když odložím svou profesní identitu, jsem především člověk, žena a máma tří dospívajících dětí. Ráda jsem v kontaktu se zvířaty i se vším živým kolem nás. Miluji zurčení vody, šumění větru i kontakt s půdou. Ráda se toulám lesy a naslouchám tichu.

O mé práci

Pro svou terapeutickou práci se inspiruji postmoderní filozofií a prací terapeutů, kteří tuto filozofii do terapie přinášeli a přinášejí. Absolvovala jsem komplexní terapeutický výcvik v Solution Focused Therapy. Obohacuje mě také zájem o další postmoderní přístupy, jako jsou Narrative Therapy nebo kolaborativní a dialogický přístup. Důvěřuji tomu, že v dialogu dochází k prolínání dvou či více perspektiv a tím vzniká něco zcela nového.

Když přijdete na setkání, vznikne prostor pro vaše témata, myšlenky, pocity i příběhy. Vždy záleží na vás, čím jej naplníme. Mou snahou je co nejlépe naslouchat vašemu vyprávění a nabízet otázky, které mohou otevřít nové perspektivy. Otázky, které mohou přinášet něco nového a užitečného, co pak můžeme dále sledovat a rozvíjet. Vstoupíme na cestu, kterou budeme společně objevovat, zkoumat, vytvářet i přetvářet. Proto ráda mluvím o tvořivosti, někdy až hravosti, ve své práci. Nic není předem dané, vše se postupně utváří. V tomto pohledu je pro mě má práce až dobrodružstvím.

Důvěřuji procesům, které se přirozeně dějí. Společně je sledujeme, poznáváme, objevujeme. Často se v dialogu setkáváme také se zdroji, které pojmenováváme a rozvíjíme, aby je člověk mohl využít při zvládání svých životních výzev. Věřím, že každý člověk má schopnosti a možnosti své výzvy zvládnout.

Ve své práci opakovaně zjišťuji, jak důležité je v terapii přijetí. Nehodnotím, neradím, nediagnostikuji. Jediné, co vlastně vím, je to, že nevím. S respektem přistupuji k jedinečnosti každého člověka a jeho prožívání. Právě nevědění mi umožňuje zajímat se o vaše vyprávění, být zvídavá a znovu se ptát.

Naše setkání průběžně společně vyhodnocujeme. Zjišťujeme, zda prostor naplňujeme tím, co je pro vás užitečné, zda náš dialog směřuje dobrým směrem, případně kudy by se měl ubírat dál. Díky tomu skutečně tvoříme proces společně. To, co v našem setkání vzniká prostřednictvím otázek a rozhovoru, propojuji s reálným životem člověka, aby slova našla své naplnění a přirozené místo v každodenním životě.

Hledám cesty, jak se propojit a porozumět si, a proto se snažím pozorně naslouchat a doptávat se na význam vašich slov. Někdy nám mohou slova chybět. V takových chvílích nabízím možnost otevírat nebo rozšiřovat cestu prostřednictvím jiných „kanálů“, jako jsou pohyb, kreativní techniky, metafory, obrazy, příběhy, imaginace nebo hypnóza.

​

O mé práci s dětmi a dospívajícími

​​

Děti mladšího školního věku (cca 6 - 11let)

​​

„Děti chtějí být slyšeny a brány seriózně.“ (S. Vermeire)

Při své terapeutické práci s dětmi je pro mě zásadní navázání dobrého kontaktu s dítětem. Je důležité, aby se dítě u mě cítilo bezpečně, přijímáno a slyšeno. Nikdy mě nepřestane udivovat, jak děti vědí, co potřebují. Ve své práci si uvědomuji, že jazyk není jedinou formou komunikace, proto rozvíjím interakci s dítětem různými způsoby. A tak s dětmi nejen povídám, ale i kreslím, modeluji, hraji si, běhám, skáču nebo ležím na koberci.

V setkání s dítětem jdu cestou dítěte. Můžeme sedět v židličkách, ale také se vydat z pracovny třeba do dračí sluje, na kosmickou stanici nebo kamkoli mě dítě pozve. Ve světě fantazie je možné dokázat věci, které se mnohdy v reálném světě zdají být nemožné.

Před samotným setkáním s dítětem jsem ráda, když se můžeme potkat s rodiči nebo s rodičem. Na tomto prvním setkání si s dospěláky vyjasňujeme jejich očekávání a moje možnosti pomoci. Vzniká zde také prostor pro jejich emoce, myšlenky a zkušenosti. Pomáhá mi to představit si, jak se v rodině o problému mluví, co se daří a co funguje.

Je pro mě důležité děti provazovat s rodinou a blízkým okolím, protože právě tam dítě žije a cílem mé práce je činit život žitelnější. Jde mi o to, abychom společně vytvořili podpůrný tým pro dítě. Je zde také prostor pro informace, které bych měla vědět, ale které by mohly být pro dětské uši těžké či bolavé.

Na první setkání za mnou přichází dítě v doprovodu rodiče nebo rodičů. Záleží pak na dítěti, zda bude chtít být se mnou samo, nebo zda bude s námi rodič, rodiče či někdo jiný, kdo je pro něj důležitý. Pokud je dítě se mnou samo, pak si na konci setkání dospělého pozveme a společně mu dáme krátkou zprávu z našeho setkání. Neříkám však slovo od slova, o čem jsme si s dítětem povídali nebo co jsme si hráli. Pak už záleží na dítěti, co vše svým dospělákům sdělí.

Jsem také ráda, když si dítě na naše první setkání (ale klidně i na další) vezme něco, co má rádo a co ho baví. Vše, co se vejde do mé malé pracovny, je vítáno.

​

Dospívající

​

Pro mou terapeutickou práci s dospívajícími je pro mne zásadní, aby se cítili bezpečně a většinou chtějí být otevřeně přizvání ke všemu, co se jich týká. Otevřenost a autentičnost jsou nezbytné.  Pro spolupráci se mnou je zcela zásadní, aby ji sami vnímali jako užitečnou. Často si i sami o pomoc přímo nebo nepřímo dokáži říct. Pokud si není dospívají jistý, jestli setkání s terapeutem chce, potřebuje, ale rodiče to takto vnímají, je možné dohodnout jedno nebo dvě setkání, na základě, kterých si pak sám dospívající může vyhodnotit, zda bude pro něj užitečné v setkáním pokračovat.

Pokud ještě nejsou zletilí, pak na první setkání pozveme i rodiče. Na tomto prvním setkání si všichni společně ujasňujeme očekávání a možnosti mé pomoci. Navzájem se poznáváme. Dospívající si může říct, zda na setkání bude docházet sám nebo s rodiči. Většinou již chtějí prostor jen pro sebe. Pokud tedy dochází na další setkání již sám, pak již ani rodičům nesděluji, co se na setkání odehrává. Je pak na dospívajícím, co svým blízkým řekne. Pokud se to v rozhovoru s dospívajícím vynoří něco důležitého, užitečného, přínosného, můžeme na setkání opět přizvat rodiče. Je pro mne důležitá otevřená komunikace s přítomností dospívajícího.

​​​