O mě

​

Jsem psycholožka a terapeutka. Když odhodím svou profesní identitu, pak jsem člověk, žena, máma tří dospívajících děti. Jsem ráda v kontaktu se zvířaty i celkově vším živým, miluji zurčení vody, šumění větru i kontakt s půdou, ráda se toulám v lesích a naslouchám tichu.

​

O mé práci​

​

Pro svou terapeutickou práci se inspiruji v postmoderní filosofii a prací terapeutů, kteří tuto filosofii přinášeli/přináší do terapie. Mám absolvován komplexní terapeutický výcvik v Solution focused therapy . Je pro mě obohacující se zajímat a vzdělávat i v dalších postmoderních přístupech jako Narrative Therapy a v kolaborativním a dialogickém přístupu.  Důvěřuji, že v dialogu se mísením dvou (případně více) perspektiv otvírají možnosti pro vznik něčeho zcela nového.

Když přijdete na setkání, vznikne tak prostor pro vaše témata, myšlenky, pocity, příběhy. Vždy záleží na vás, čím ho naplníme. Mou snahou je, co nejlépe vašemu vyprávění naslouchat a nabízet otázky, které mohou nasměřovat k novým perspektivám. Otázky, které mohou přinášet něco nového, užitečného, co pak můžeme dále sledovat a rozvíjet. Vstoupíme na cestu, kterou budeme společně objevovat, prozkoumávat i vytvářet a přetvářet. Proto ráda mluvím o tvořivosti nebo až hravosti ve své práci. Nic není předem dané, vše se postupně vytváří. V tomto pohledu je pro mne má práce až dobrodružná.

Důvěřuji procesům, které se přirozeně dějí. Společně tyto procesy sledujeme, poznáváme, objevujeme a s tím i proměňujeme. Zároveň se často setkáváme v dialogu se zdroji, které pojmenováváme a rozvíjíme, aby je člověk mohl použít ve svých životních výzvách. Věřím, že každý člověk má schopnosti, aby mohl své výzvy zvládnout. V rozhovoru se je snažíme v člověku objevit a rozvinout tak, aby je mohl co nejlépe využít.

Ve své práci se mi ukazuje, jak je v terapii důležité přijetí. Nehodnotím, neradím, nediagnostikuji. Jediné, co vlastně vím je, že nevím. S respektem k naprosté jedinečnosti každého člověka a jeho prožívání. Nevědění mi umožňuje se o vaše vyprávění zajímat a být zvídavá, a opět se vás ptát.

Setkání/setkávání si průběžně zhodnocujeme, zda prostor naplňujeme tím, co je pro vás užitečné, zda náš dialog směřuje dobrým směrem. Případně kudy jinam by měl směřovat. Tak se může dít, že proces skutečně tvoříme spolu. Co v našem setkání vzniká pomocí otázek, opět propojuji s reálným životem člověka, aby slova našla naplnění a prolnutí v běžném každodenním žití.

Hledám cestu, kterou se můžeme propojit (komunikaci), proto se snažím pozorně naslouchat a doptávat se na význam vašich slov. Někdy nám mohou chybět slova, pak nabízím možnost otvírat nebo rozšiřovat cestu pomocí jiných „kanálů“ jako pohyb, kreativní techniky, metafory, obrazy, příběhy, imaginace, hypnóza.

​

O mé práci s dětmi a dospívajícími

​

Děti mladšího školního věku (cca 6 - 11let)

​

,,Děti chtějí být slyšeny a brány seriózně." (S. Vermeire) 

Při své terapeutické práci s dětmi je pro mě zásadní navázání dobrého kontaktu s dítětem. Je důležité, aby se dítě u mě cítilo bezpečně, přijímáno a slyšeno. Nikdy mě nepřestane udivovat, jak děti vědí, co potřebují. Ve své práci si uvědomuji, že jazyk není jedinou formou komunikace, proto rozvíjím interakci s dítětem různým způsobem. A tak s dětmi nejen povídám, ale i kreslím, modeluji, hraji, běhám, skáču, nebo ležím na koberci. V setkání s dítětem jdu cestou dítěte. Můžeme sedět v židličkách, ale také se vydat z pracovny třeba do dračí sluje, na kosmickou stanici a kamkoli mě dítě pozve. Ve světě fantazie, je možné dokázat věci, které se v mnohdy v reálném světě zdají být nemožné.

Před samotným setkáním s dítětem, jsem ráda, když se můžeme potkat s rodiči/ s rodičem.  Na tomto prvním setkání si s dospěláky dojednáváme jejich očekávání a moje možnosti pomoci. Také tak vzniká prostor pro jejich emoce, myšlenky a zkušenosti. Pomáhá mi to si představit, jak se v rodině o problému mluví, co se daří, co funguje. Je pro mne důležité děti provazovat s rodinou a blízkým okolím, protože tam dítě žije a cílem mé práce je činit život žitelnější. Jde mi o vytvoření podpůrného teamu pro dítě. Také je zde prostor na informace, které bych měla vědět, ale mohly by být pro dětské uši těžké, bolavé.

Na první setkání za mnou přichází dítě v doprovodu rodiče/rodičů. Záleží pak na dítěti, zda bude chtít bývat se mnou samo, nebo bude s námi rodič/rodiče, nebo někdo jiný pro něj důležitý. Pokud je dítě se mnou samo, pak si na konci setkání dospěláka pozveme a společně mu dáme nějakou krátkou zprávu z našeho setkání, ale již neříkám slovo od slova, co jsme si s dítětem říkali a hráli to pak záleží na dítěti, co vše svým dospělákům sdělí. 

Jsem také ráda, když si dítě na naše první setkání (ale klidně i na další) vezme něco, co má rádo, co ho baví. Vše, co se vejde do mé malé pracovny je vítáno.

 

Dospívající

​

Pro mou terapeutickou práci s dospívajícími je pro mne zásadní, aby se cítili bezpečně a většinou chtějí být otevřeně přizvání ke všemu, co se jich týká. Otevřenost a autentičnost jsou nezbytné.  Pro spolupráci se mnou je zcela zásadní, aby ji sami vnímali jako užitečnou. Často si i sami o pomoc přímo nebo nepřímo dokáži říct. Pokud si není dospívají jistý, jestli setkání s terapeutem chce, potřebuje, ale rodiče to takto vnímají, je možné dohodnout jedno nebo dvě setkání, na základě, kterých si pak sám dospívající může vyhodnotit, zda bude pro něj užitečné v setkáním pokračovat.

Pokud ještě nejsou zletilí, pak na první setkání pozveme i rodiče. Na tomto prvním setkání si všichni společně ujasňujeme očekávání a možnosti mé pomoci. Navzájem se poznáváme. Dospívající si může říct, zda na setkání bude docházet sám nebo s rodiči. Většinou již chtějí prostor jen pro sebe. Pokud tedy dochází na další setkání již sám, pak již ani rodičům nesděluji, co se na setkání odehrává. Je pak na dospívajícím, co svým blízkým řekne. Pokud se to v rozhovoru s dospívajícím vynoří něco důležitého, užitečného, přínosného, můžeme na setkání opět přizvat rodiče. Je pro mne důležitá otevřená komunikace s přítomností dospívajícího.

​